 |
 |
8.září 2010 v 15.00 hodin |
|
Warning: mysql_fetch_array(): supplied argument is not a valid MySQL result resource in /home/free/ic.cz/v/vejri/root/www/vejri.cz/www/clanek.php on line 22 JETŘICHOVICE 2010 - 25.06.2010Jetřichovice 25.6 ? 27.6 2010 Na hlavním nádraží v Lovosicích jsme se sešli v hojném počtu. A to ve složení: Gábina, Jéňa, Parole, já, Patrik, Dominik, Michal, Marek, Fanda, Míša, Linda a Kája. Ve dvě hodiny nám měl jet vlak do Ústí. Bohužel jsme však měli tu smůlu, že někde v blízkosti Vraňan se stala nehoda a vlaky nabíraly zpoždění. Po příjezdu do Ústí jsme museli opět čekat na vlak, který nás měl odvézt do Děčína, neb zde měli vlaky též zpoždění. Do Děčína jsme se dostali včas, tak abychom našli zastávku, ze které nám jel autobus přímo do Jetřichovic. Měli jsme to těsné, ale stihli jsme to. V Jetřichovicích se k nám přidala Natálka a její taťka nám ukázal budovu, kde budeme nocovat. Příjemným překvapením pro nás byly sprchy a záchody přímo na pokojích. Následně jsme se v rychlosti ubytovali a posílili se svačinami. Jelikož bylo ještě velmi brzy odpoledne rozhodli jsme se pro uskutečnění malého výletu. Do batůžků jsme si vzali pití, nějakou sušenku a vyrazili. Z Jetřichovic jsme si to namířili přímo k nedaleké Trpasličí skále. Celou jsme si ji prošli a potom jsme se tam ještě nějakou dobu zdrželi, neb nám Jéňa rozdal podklady s otázkami a úkoly, které jsme měli na našich cestách plnit a hned celá první stránka byla věnována Trpasličí skále. Nějakou dobu tedy trvalo než jsme si zapsali potřebné údaje. Dále naše kroky směřovali do Pavlinina údolí. A přestože bylo neprůchozí, jelikož se tam tudy před několika týdny prohnala velká voda, tak jsme neváhali a vydali se na cestu. Cesty byli víceméně schůdné a zborcené mosty nám nevadili. Naopak, užívali jsme si možnost přebrodit se přes řeku nad druhou stranu. Děcka si to skvěle užívali a nejen oni. Potom jsme se už pomalu vraceli zpět do Jetřichovic. Na pokojích jsme si do vybalili a začali si chystat večeře. Všechno se to nějak protahovalo, takže když jsme byli po večeři, bylo už tak akorát, abychom se začali ukládat ke spánku. Měli jsme dva pokoje a rozdělili se tedy na dívky a chlapce, tedy kromě Fandy, který spinkal s námi. Nejlepší spaní však měla malá Natálka, která si ze židlí vyrobila úplnou postýlku, jak pro princeznu na hrášku. Druhý den ráno se Gábina vydala do krámu pro snídani a my ostatní se pomalu probouzeli. Jelikož jsem byla nejpomalejší tak mi Jéňa pomohl studenou vodou, kterou mě pocákal. Když jsme byli všichni vzhůru a Gábi se vrátila, pustili jsme se do snídaně. Postupně jsme se u jednoho stolu všichni vystřídali a začali přípravy na celodenní výlet. I přes drobné obtíže se nám podařilo vykopat a mohli jsme se vydat na cestu. Sotva jsem vyrazili, tak jsme to zapíchli v místním info centru. Dali jsme si razítka a s Gábinou jsme si nakoupili vizitky, které sbíráme. Takto spokojeni jsme konečně vyrazili. Jako první nás čekala Mariina skála. Jelikož jsme nebyli rozhýbáni, tak jsme se do kopce všichni pořádně zadýchali. Úspěšně jsme se však vydrápali nahoru a čekal nás už jen výstup na samotnou skálu. Na jejím vrcholu foukal vítr, který nás příjemně chladil. Bylo jasné počasí, měli jsme tudíž krásný výhled do okolí. Po pořízení společné fotky byl zahájen sestup. Odpočatí jsme se vydali dál, kde nás čekala Vilemínina vyhlídka. Nahoře nás čekala přestávka a malé občerstvení. Opět proběhlo skupinové foto a už jsme se zase pakovali a cestu. Při sestupu došlo k prvnímu pádu, který byl můj. Šišky pěkně klouzaly. Naštěstí jsem pobavila jen Parole, který šel za mnou. Procházeli jsem po cestě, která byla jak na houpačce. Nahoru a dolu. Jako další nás čekal Rudolfův kámen (Ostroh). Cestu na jeho vrchol tvořili samé žebříky a schody. Pro některé z nás to byl náročnější výstup. Všichni ho však úspěšně zvládli až na Marka, který nemá rád výšky a tak na nás počkal dole. Na vrcholu byla malá dřevěná budka, kde se skrývala další odpověď na naše otázky. Nijak dlouho jsme se zde nezdržovali, a tak jsme se brzy připojili k Markovi a vydali se na 6 km dlouhou cestu, která končila u hradu Šaunštejn. Ještě před výstupem na Šaunštejn jsme si dali půlhodinovou pauzu. Všichni jsme byli mírně unaveni a někteří z nás se rozhodli načerpat sílu i spánkem, jako například Michal.Ten si tam doslova ustlal. Zdrželi bychom se déle, ale ubíhající čas nám to nedovolil. Došli jsme tedy pod hrad, kde jsme si odložili batohy a po žebřících jsme se začali škrábat nahoru. Zdejší prostory byli velmi stísněné. Nahoře byl nádherný výhled. Celý hrad jsme si prošli a pak se vrátili k věcem. Došli jsem zpátky až k rozcestníku, kde jsme prve svačili a odpočívali a vydali jsme se do Vysoké lípy na nanuky. Když jsme dorazili, tak jsme se uvelebili v Penzionu ,,U nás? a Jéňa s Gábinou dětem koupili nanuky. Cestou nám došlo pití, takže jsme si objednali kofolu a hladovější z nás si dali i něco k jídlu. Plní energie jsme se vydali na zpáteční cestu do Jetřichovic přes Dolský mlýn. Celý jsme ho prolezli a následně se před ním vyfotili. Hned vedle je malý jez, který si odvážnější děcka přebrodili. Parole byl nejodvážnější neb se tam i dobrovolně vykoupal.chtěli jsme se vydat dál, ale děcka se chtěla ještě cachtat ve vodě, a tak jsem kousek za mlýnem zastavili a šli se brouzdat vodou. Parole se opět vykoupal celý a tentokrát se k němu přidal i Michal. Byla mi zima za ně. Když jsme se dostatečně vycachtali, vydali jsme se na cestu. Malý Patrik našel velmi hezký kámen a Jéňa chtěl aby mu ho ukázal. To neměl dělat, Jéňa mu ho z legrace hodil do malého potůčku, kam si pro něj Patrik musel vlézt. Parole ho přidržoval, aby tam nespadl a Jéňa chtěl taky pomoci, ale uklouzl a spadl na Parole. Všichni jsme se smáli a než jsem stačila vyndat foťák a zaznamenat to, bylo už pozdě. V takto skvělé náladě jsme dohnali ostatní a pokračovali. Cesta ubíhala rychle, protože s dětmi jsme si vyprávěli vtipy. Nakonec jsme dorazili do Jetřichovic. Blížil se večer a my začali připravovat táborák. Když jsme dorazili k ohništi, oheň už plápolal. Sesedli jsme si tedy okolo něj a začali si opékat buřtíky. Všichni si skvěle pochutnali. V obchodě si děti nakoupili stříkací spreje.... v budově si je naplnili vodou a už tu byla vodní bitva. Později jsme je nahnali do koupelen a nakonec i do postýlek. Druhý den ráno jsme se hned po snídani vydali do obchodu nakoupit si věci na zpáteční cestu. Rychle jsme ještě navštívili informační centrum kvůli chybějícím razítkům. Na pokojích začalo balení. Šlo to celkem rychle, a tak dětem zbyl čas dát si ještě jednu vodní bitvu, zatímco se připravoval oběd. Během oběda si pro Natálku přijela maminka a my se chvíli na to též chystali k odchodu. Autobusem jsme se svezli až do Děčína, kde jsme přestoupili na vlak. Z Ústí jsme dojeli na Lovosice město. Na hlavní nádraží pokračoval jen Parole a Michal. Všichni jsme se rozloučili a popřáli si hezké prázdniny s tím že se brzy uvidíme na táboře. Veronika
|